Fotograf Robert Junek: BDSM praktiky vyzkoušel téměř každý

16.10. - Lajfstajl

 

robert3

Robert Junek, čtyřiatřicetiletý fotograf a rigger, jak se také přezdívá těm, kdo se v praxi intenzivně věnují bondage, ve svých fotografiích často spojuje mužskou krásu právě s uměním svazovat. V otevřeném interview pro LUI poodhalil, podle čeho si vybírá fotomodely pro své akty, jak probíhají jeho kurzy bondage, v rámci kterých učí zájemce zacházet s provazy, nebo jaké mýty často slýchá coby člen BDSM komunity.

Jak a kdy jsi v sám sobě odhalil zálibu ve svazování?

Tak mě provazy bavily vždycky, už blahé paměti v pionýru (smích). Ale je fakt, že o nějakou estetickou bondage jsem se začal zajímat až v období internetovém, kdy jsem narážel na různé pozoruhodné fotky a prostě mě zajímalo, jak se něco podobného dá uvázat.

Jak se vlastně člověk stane expertem přes bondage? Jsi samouk? Studoval jsi v začátcích nějaké knihy nebo internet?

Já si v první řadě nemyslím, že bych byl poučeným expertem přes bondage. Řekněme spíše, že jsem poučenější než většina ostatních tady v České republice. Jsou výrazně lepší riggeři a riggerky než jsem já, a to jak u nás, tak hlavně ve světě. Mnohonásobně lepší. A jak jsem se učil? Mixem ze všech dostupných "kanálů", takže z internetu, z knížek, snahou napodobit vázání z fotek a později i od ostatních lidí, kteří sami vážou. Nejvíce jsem se ale asi naučil praxí. Ono je krásné mít načtenu teorii a vědět "jak na to". Ale do doby, než si vezmete provaz do ruky a začnete s ním reálně něco dělat, je to pouhá teorie a vůbec nic neumíte.

robert4

Jaký je nejčastější mýtus, který slýcháš o bondage, nebo o BDSM všeobecně?

U bondage je ten mýtus jasný - že to bolí. Což samozřejmě může být pravda, pokud toho chcete dosáhnout, ale bondage jako taková může být i velmi smyslná, jemná, erotická a intimní - bez jakékoliv bolesti. U BDSM je to s předsudky a mýty podobné. Tím nejčastějším asi je, že BDSM praktikuje jen omezená skupina "úchylů", kterým se je třeba velkým obloukem vyhnout. Přitom řadu BDSM praktik vyzkoušel nebo zapojil do svého sexuálního života téměř každý, ať už se jedná o občasné plácnutí přes zadek, svázané ruce nebo třeba zavázané oči.

Více: TOP 5 BDSM hudebních videí

Jak je na tom ve tvých očích společnost s tolerancí sadomasochistů? Myslíš si, že se na tento typ orientace stále pohlíží více skrz prsty než třeba na gaye?

BDSM není citovou orientací, ale z mého pohledu spíše sexuální preferencí. A do toho, co děláme doma v posteli, v zásadě nikomu nic není. Nicméně je jasné, že celkově se na nonkonformní lidskou sexualitu obvykle díváme více skrz prsty než na jiné aspekty lidského bytí. Když si k tomu přičteme, že většinová populace si konsensuální (tedy dobrovolné) BDSM plete s patologickými sexuálními agresory, přepadávajícími kolemjdoucí v temném parku, pak je jasné, že určitá míra předsudků tu je. Ale snižuje se.

robert13

Vedeš vlastní kurzy bondage. Jak probíhají takovéto lekce?

U kurzů bondage je průběh velmi individuální v závislosti na tom, pro koho je dělám. Jednak v poslední době vedu občas workshopy pro větší skupiny lidí, jednak pořádám i soukromé kurzy pro dvojice. Ty privátní kurzy jsou pro mě i pro zájemce samozřejmě přínosnější. Pokud se vám lektor v čemkoliv věnuje individuálně, naučíte se toho více než na skupinovém kurzu. Mě zpětná vazba naopak obohacuje o nový pohled na věc, navíc mohu obsah kurzu přizpůsobit znalostem a potřebám daného páru.
Obecně platí, že největší zájem je o kurzy pro začátečníky. Obyčejně přijde pár, který se chce dozvědět něco o bondage, a tak spolu projdeme základy, bezpečnost a naučím je několik hlavních způsobů znehybnění. Některé páry pak chtějí své znalosti rozšířit, a tudíž přijdou opakovaně - už s přesnější představou toho, co se chtějí dozvědět dalšího. Základní informace o mých kurzech a o tom, jak probíhají, jsou ostatně k nalezení na www.svazme.cz.

robert12


Pomineme-li tvé umění bondage, jsi také talentovaným fotografem. Jací modelové mají šanci se dostat před tvůj objektiv?

Já nějak nemám vyhraněný typ kluka nebo chlapa, kterého bych rád fotil. Model mě prostě musí něčím zaujmout, ať už je to líbivá tvář nebo třeba tělo. Plus si samozřejmě musíme sednout lidsky. Budu s ním přece jenom při focení trávit svůj volný čas, a tak musíme mít podobný názor na to, co a jak fotit, a musíme být schopni se spolu bavit.

Pro mě je focení zábavou, relaxem, u kterého si vyčistím hlavu, takže si vybírám protějšky, kteří jsou mi něčím blízcí. Je-li mezi čtenáři někdo, komu se mé fotky líbí a kdo by se mnou fotit chtěl, ať se ozve a uvidíme. Za zkoušku nikdo nic nedá. (smích)

robert11

Ženská nahota nás doslova obklopuje ze všech stran, mužské akty už nejsou tolik k vidění. Proč si myslíš, že tomu tak je?

Stále je většina naší společnosti heterosexuální a za fotoaparátem obvykle stojí více muži než ženy, z toho plyne, proč se na nás ženské akty valí ve větší míře. Navíc, co si budeme nalhávat, ženské tělo je obvykle estetičtější než to mužské. Ale kdo chce, ten si mužské akty vždycky najde. Internet je v tomto směru mocné médium.

Více: Že zrzci nejsou sexy? Výstava RED HOT vás přesvědčí o opaku

Fotil jsi kalendář Leathers.cz, jak vzpomínáš na focení s českými kožeňáky? Vybavuje se ti nějaká perlička?

Pro kluky z Leathers.cz jsem fotil už loňský kalendář a letos, stejně jako vloni, to bylo pohodové příjemné focení. Mám kluky z tohoto sdružení rád, protože si na nic nehrají a je to taková sympatická bandička pohodářů. A přesně to se ukázalo i při focení. Pohoda, relaxace, žádná primadona - prostě skupinka kluků, kteří dělají to, co je baví. A perlička? Žádná konkrétní mě nenapadá, ale část fotek jsme fotili ve dvoře domu, ve kterém mám ateliér. Dodnes přemýšlím, kolik sousedek a sousedů pozorovalo skrz záclony, proč se jim po dvorku promenují kluci v kůži, maskáčích a latexu. Ale nikdo ze sousedství za námi nepřiběhl, takže buď se nás báli, nebo se jim to líbilo. (smích)

robert1

Více: Kožeňáci nafotily kalendář plný fetiše a machismu

Plánuješ své fotografie někde vystavovat?

Letošní výstavu už mám za sebou. Proběhla v příjemném prostředí Café Muzeum, kde ji možná někdo ze čtenářů viděl. Takže na letošek mám vyčerpáno a co bude příští rok, to je ve hvězdách. Podobné věci neplánuji nějak systematicky - výstavy vždy vznikly tak, že mě oslovili majitelé zajímavého prostoru. Pro mě je focení opravdu relaxací, a tak nemám touhu se s ním drát do popředí. V zásadě fotím hlavně pro sebe a své modely.

Ale je fakt, že občas exhibiční sklony mám, takže do konce roku můžete vidět ještě jednu fotku, na které jsem spolupracoval, i když jsem ji nefotil. Dostal jsem nabídku od neziskové organizace Art For Life, která už pátým rokem vytváří kalendář na podporu prevence HIV/AIDS, zda bych jim pro jednu fotku nesvázal operní divu Andreu Kalivodovou. Fotograf Goran Tačevski měl zajímavý nápad, a tak jsem zvědavý, jak výsledná fotka dopadla. Stejně jako ostatní ji ale uvidím nejdříve až v listopadu na křtu kalendáře. Tak na to se teď v současnosti docela těším. (smích)

robert10

robert14

robert9

robert6
Foto: Robert Junek

 

 

0
Veronika Bartošová

Autor

Veronika Bartošová

Ani Panna, ani Lev; ani lesba, ani heteračka; ani vanilka, ani pistácie. Veronika se královsky baví starostmi všech, kdo se ji snaží někam zaškatulkovat, úspěšnost totiž bývá podobná jako u házení luštěnin na zeď. Nade vše miluje experimentování, sebeironii a lidi s otevřenou myslí.